Dary Tří králů Swap

Tři králové

BALTAZAR - Je to jméno jednoho ze tří mudrců, kteří se do Betléma přišli poklonit právě narozenému chlapci Ježíši. Jméno Baltazar obdržel prorok Daniel na dvoře babylonského krále Nabukadnezara. Podle některých legendárních vyprávění byl Baltazar nejmladším z bílých králů, v souladu s jinými byl mouřenín. Baltazar bývá zobrazován jako muž středního věku, černovlasý s krátkou zastřiženou bradkou, ale i jako černý král stojící v pozadí a přihlížející předávání darů Ježíškovi. V ruce často drží žezlo, zlatou nádobku a kadidlo. Je oblečen do dlouhého pláště, podkasaných kalhot, košile a vysokých bod. Na hlavě mívá zelený turban.

KAŠPAR - Byl dlouho považován za nejmladšího z trojice králů, kteří přinesli Ježíškovi do Betléma dary. Kašpar míval také často černou barvu pleti. Jeho tradičním oděvem byly široké orientální kalhoty sahající po kolena a modrý plášť. Na hlavě míval turban s královskou korunou. V rukou drží nádobu s  myrhou 
MELICHAR - Na nejstarších dochovaných zobrazeních je Melicharova tvář podobná antickým podobiznám Sokrata nebo Platóna. Melichar je oděn do červeného pláště lemovaného hermelínovou kožešinou. Před jesličkami většinou klečí a u nohou má položenou královskou korunu a žezlo. Symbolizuje evropský kontinent a bílou rasu.
(zdroj zde)

Aby to nebylo tak jednoduché, jsou i jiné popisy, ale tento je asi nejčastější. Právě na toto téma jsem vyhlásila swap. Trochu jsem ho upravila do dnešní doby. Posílat se měli 3 dary (kadidlo, myrta, zlato):
1. Něco na péči o tělo
2. Něco voňavého
3. Něco na ozdobu

Swap jsem nakonec dělala s mojí sestřičkou Deborou a hned v úvodu mi bylo sděleno, že to pojme trochu jinak. Takže jsem bylo zvědavá, co se z toho vyklube. Trochu se nám to protáhlo, protože obě strany zužují nemoce, ale nakonec jsem se dočkala.

Deborka to vzala naprosto doslovně. Takže Kašpar mi přinesl myrtu, Baltazar kadidlo, Melichar zlato.

Předpokládám, že kadidlo ségra vyškemrala v kostele...určitě panu farářovi neřekla pro jakého neznaboha to je :-D

Zlatý přívěšek mě hodně překvapil. Zatím spinká v krabičce, třeba přinese štěstí, když má tvar čtyřlístku :-)

Největší radost mám z myrty, protože jsem se nedávno rozhodla, že se zase doma "zakytičkuji". Takže Přemek mi koupil hlínu a myrta poputuje do nového květníčku.
Swap se mi moc líbil, ocenuji hlavně ten nápad a vytvoření figurek, prostě promyšlenost. Moc děkuji.

Co posílám já? No já to vzala jinak a moderně

Jiřík přidal ještě obrázek :-)

Ještě přidám fotku staženou od sestřičky:

Hodnocení swapu 10 / 10

Santoro Gorjuss holčička

Mám ve Zbiroze jednu kamarádku. Teda mám jich tan víc, ale tentokrát to bude o Jitce.
Jitku jsem poznala jako nesmírně tvořícího a aktivního člověka...bohužel už netvoří (byla mi velkou inspirací). Naštěstí aktivní je stále :-) Občas jí pošlu něco z mé tvorby jen tak pro radost. Ona mě na oplátku zásobuje materiálem co jí zbyl z doby, kdy šila, pletla, barvila... Proto, když mi poslala echo, že ke mě letí sokol (pošta), předpokládala jsem, že to bude opět něco z jejích zásob.
Tentokrát to byl ovšem dárek v pravém slovasmyslu a opravdu moc krásný. Poslala mi peněženka s Gorjuss holčičkou.

Plná čokoládových penízků ♥

Motiv Santoro Gorjuss holčičky se mi hrozně moc líbí a vlastně děsně dlouho jsem po něčem s ní pokukovala, takže Jitka se trefila a udělala mi ohromnou radost. Tímto jí moc děkuji.

Peněženku koupila nejspíš u Švadlenky.

...A čokoládové penízky vystřídala evropská měna

Paper Decorations swap

Tento swap vyhlásila Pina.Původně se jí na něj přihlásila jiná holčina, ale pak jí ho nepotvrdila, tak jsem se rozhodla ho udělat já. Celkově se swap hrozně dlouho táhnul a nakonec před vánočními svátky mi přišlo pár DIY přáníček a něják jsem nevěděla, co si o tom myslet.

Pavla mi však následně napsala, že mi přijde ještě další balíček. Tak jsem čekala a po svátcích přišel zbytek.

Moc mě potěšily ručně vyráběné papíry, krásně voňavé. Jinak swap hodnotím spíše jako slabší.

Co jsem poslala Pavle já (fotky stažené od Pavly)

Tak poslední fotka mě totálně dostala, ani trochu jsem netušila, že se tím "čajovým" obrázkem strefím :-)

Hodnocení swapu 5 / 10

Fotograf

Ano, chci napsat o nyní tolik diskutovaném filmu Fotograf, inspirovaném životem Jana Saudka. Píši čistě z mého pohledu, který nemusí být objektivní, jelikož se přiznávám, že obdivovatelkou Jana, ale i jeho bratra Karla jsem dlouhé roky...v podstatě, kam až moje pamět sahá. Na rozdíl od valné většiny lidí se mi líbí ne jen Janova tvorba, ale i pohled na život, jeho výroky, jeho názory...
Bylo celkem přirozené, že film Fotograf jsem prostě chtěla, musela vidět. Takže úterý 13.1.2014 byl ten den D, kdy jsme s Přemkem vyrazili do Náchoda do kina a přizvala jsem i dceru Michaelu.
Film byl úžasný!!! Ani chviličku jsem se nenudila a vlasně hrozně moc jsem se bála, že už bude končit. Prostě nechtěla jsem aby skončil. Volba Karla Rodena do hlavní role je naprosto skvělá...a to říkám ikdyž já zrovna tohoto herce moc v oblibě nemám.
Pro mě je to film nabitý dějem. I přes spoustu nahoty není vulgární, ta nahota je tam naprosto přirozená a samozřejmá. Co mě osobně asi nejvíc zasáhlo a co jsem si uvědomila, bylo to...že i když Saudkův život se hýbal ženami, milenkami, .. tak ve výsledku, vždycky byl hrozně sám. Někdo může poznamenat, že to tak bývá, že si za to mohl sám...ale z mého pohledu to bylo prostě smutné...to bylo hlavní příčinou, proč jsem z kina odcházela se slzami v očích.
Ale zpět k filmu jako takovému. Ano, určitá část diváků může ve filmu vidět jakousi pomstu Sáře, která hlavně v poslední třetině filmu není rozhodně vykreslena v lichotivých barvách. A bez té pomsty by nejspíš tento film ani nevznikl...Hm, ted možná mnohé překvapím, ale svým způsobem chápu i tu Sáru, proč udělala, to co udělala. Ano, odsuzuji nebo nelíbí se mi jak to udělala, ale důvody dokáži z ženského hlediska pochopit...Ona tam dělala servis Janovi i jeho "ženám" a prostě si za to vybrala daň...
Sáru nemám ráda...ale dokáži pochopit, pochopení neznamená, souhlas.
Já film vidím jako poctu ženskému tělu, jako zpověd člověka s velkým srdcem. Protože Jan Saudek prostě z mého pohledu to velké srdce má....Tak velké, až pro spoustu lidí nepochopitelné. A doslova mrazí z toho, co zaznělo na konci filmu...že své fotky už nemůže vidět.
Podle mě je ten film kunda dobrej :-)

Lednový projekt

Každý měsíc bych chtěla uskutečnit jeden projekt. V lednu to padlo na tkaný kobereček, podložku na sezení...využití by se našlo více.
Tkát jsem začala v pátek 2.1. večer a doufám, že aspon na kousku se bude podílet i Jiřík. Na kolíčkovém stavu tká Jiřík i v družině, takže to zná. Ostatně už předloni udělal 2 podsedáky na židli.
Kolíčkový stav jsem kdysi pořídila na Fléru a tkám z nastříhaných starých triček. Takže je to vlastně taková recyklace.

Úplně největší pozdvižení z toho tkaní má kočka, která stále leží pod stolem a cuchá osnovní provázky. Tak jen doufám, že se v závěru z toho vymotám.

Držte palce, at mám dost materiálu a do konce měsíce kobereček dodělám.

Sleep...Spinkací TAG

Jelikož přece jen potřebuji aspon nějákou činnost, abych úplně nezakrněla, tak jsem se rozhodla odpovědět na otázky tohoto Tagu. Tagy nám ráda...nebaví a ani moc neumím o sobě psát jsem ta a ta, je mi tolik a tolik, dělám to a to. Myslím si, že každý TAG je takové přirozené nakouknutí pod pokličku odpovídajícího.
Takže hurá na to:

1. Máš měkkou nebo tvrdou matraci?
Ted máme v posteli matraci tak středně tuhou. Je vlastně rok stará, nadělili jsme si ji v roce 2013 pod stromeček. Dřív jsem milovala tvrdé matrace, ráda jsem spala i na zemi. S přibývajícím věkem a hlavně s přibývajícími kily vyhledávám stále měkčí ležení.

2. Závěsy nebo rolety zatažené nebo otevřené?
Na oknech máme záclony i závěsy. Nesnáším holá okna, a nelíbí se mi žaluzie. Takže závěsy máme, ale v podstatě je nikdy nezatahujem.

3. Usínáš na pravém nebo levém boku, nebo na zádech?
Popravdě ani jedna možnost není ta pro mně ideální...nejčastěji a nejraději usínám na břiše. Občas, když už teda, tak na levém boku...dělám Přemkovi lžičku :-)

4. Máš ráno špatnou náladu, nebo jsi ranní ptáče?
Pokud hned ráno nemám naplánované cestování, tak jsou moje ranní rozjezdy pomalé a těžké. Když musím, tak funguji, když nemusím, tak to prostě flákám. S narůstajícími roky se to vstávání lepší. Ale stále se považuji za tu sovu a ne za skřivana.

5. Potřebuješ hodně spánku nebo ti stačí pár hodin?
Aktuálně spím tak kolem 3 - 4 hodin denně. Jen jednou až dvakrát do měsíce to potřebuji dospat a to pak spím klidně i 10 hodin.

6. Pyžamo nebo noční košile?
Zase ani jedno. Nejraději spím nahá. Pouze v krutých zimách a když u nás přespává nějáká návštěva, tak spím v dlouhém triku nebo noční košili. Pyžama z duše nesnáším už od dětství.

7. Díváš se v posteli na televizi?
Nedívám, protože televizi v ložnici nemáme...a upřímně, někdy mi to chybí, u televize, se tak krásně usíná. Asi proto sem tam u ní usnu v obýváku na gauči.

8. Chrápeš/mlaskáš/mluvíš ze spaní?
Kdysi jsem ze spaní mluvila, dokonce jsem i odpovídala na otázky, co mi druhý pokládal a byla jsem na sebe schopna prozradit cokoli...Bohu díky mluvení mě už opustilo. Vystřídalo ho chrápání a vím, že chrápu hrozně...podepsala se na tom moje váha. Prostě spolunocležníci trpí...Přemek by mohl vyprávět.

9. Kolik polštářů a dek máš v posteli?
Nejsem zatížená ani na polštáře, ani na deky. Polštář mám standartně jeden, pouze, když jsem nemocná a mám rýmu, tak dva. Většinu roku spím pod klasickou péřovou peřinu....prostě není nad pořádnou babičinu duchnu. Jen ve velkých vedrech spím pod tenounkou dekou. ...A neumím spát nepřikrytá.

10. Dělíš se s někým o postel nebo spíš sama?
Spím se svým partnerem a občas i s naší kočkou. Sama usínám jen když odpadnu.

11. Co nutně k usnutí potřebuješ?
Především být unavaná, pak partnera a být bez bolesti. Rozhodně nejsem ten typ člověka, co se z nemocí "vyspí"

Na tento TAG nikoho dál nominovat nebudu, ale pokud sem zavítáte a inspirujete se, budu ráda.

Proč podruhé

Můj úplně první příspěvek na tomto blogu se jmenuje Proč a byl o tom, proč blog vznikl. Název Proč podruhé je čistě název z praktického hlediska...prostě Proč se mi to děje.
Dnes je 1.ledna 2015 a vykročily jsme do dalšího roku. To mé vykročení je opět slzavé a v ustrnutí. Nevím proč se mi tohle děje prakticky každý rok, nemá to žádné logické a reálné vysvětlení....ale od včerejšího silvestrovského rána brečím a brečím...potichu, jen slzy tečou....
Ano, nemám ráda zimu...ale ještě večer 30.prosince mi bylo celkem dobře. Měla jsem v hlavě spoustu plánů...ted mám vygumováno. Nejsem schopná dělat nic
Ano, zase jsem o pár kil stloustla, otekly mi nohy, nemám zimní boty (protože prostě žádné neobuji), bolí mě zuby...přes svátky jsem sezobala 100 ibalginů, zase si tu připadám jak chycená v pasti....ale to všechno v různých podobách se mi děje celý rok. Nyní bych se, nejradši nebyla, nesnáším se, nejlíp usnout a už se nevzbudit.
Nevím, kam se vrtnout, prostě potřebuji klid....vím, že to časem přejde...většinou do půlky února jsem z toho venku. Jen ted mi to přijde nekonečná doba a jako velmi chabá útěcha, takže ji moc neberu. Nežiji, jen těžko přežívám...potřebuji jen obejmout a pevně držet. Vím, že pro mé okolí jsou tyhle mé stavy náročné a je mi to hrozně líto.
Celkově se to velmi těžko popisuje, ale vnímaví snad pochopí.
Potřebovala bych zázrak...bohužel zázraky se nedějí...

Tímto blog posouvám, tam kde původně měl být...psaní o pocitech o tom, co mi běží v mysli, v srdci a v duši. Děkuji za pochopení.