čtvrtek 29. dubna 2021

Nejdůležitější žena mého života

Nejdůležitější ženou mého života byla rozhodně má babička z matčiny strany. Babička byla původem Němka. Narodila se na Šumavě roku 1909. Dělala ve Vídni kuchařku. Později vystudovala na porodní bábu, kterou pak dělala opět v těch šumavských kopcích...Znáte film Sestřičky a roli Jiřiny Jiráskové v něm? Mám ten film ráda, vždy si vzpomenu na babičku a její vyprávění.

Babička ovdověla v 46 letech a dalšího muže už neměla. Její vztah k mužům byl velice zvláštní. Nikdy žádný chlap jí nebyl dost dobrý, na každém něco našla...i na svém zesnulém manželovi. Tento její postoj, různým způsobem, zanechal stopy na každé ženě našeho rodu.

Babička bydlela s mými rodiči ve vesnici Brloh na Českokrumlovsku. Když jsem se narodila bylo jí 59 let a byla už v důchodu. Vzhledem ke své profesi mohla být u mého narození. Myslím, že naše pouto už vzniklo někde tam, protože jsem byla její nejmilejší vnouče.

Když mi bylo půl roku, mamka se vrátila do práce, tenkrát žádná rodičovská dovolená ještě nebyla. Navíc dálkově studovala ekonomku a s tátou stavěli barák. Takže s babičkou jsem byla od rána do večera, kam až má pamět sahá. 



Pamatuji si...jak jsme spolu chodily do lesa na houby, na borůvky, na šišky.

Pamatuji si...jak jsme spolu sbíraly bylinky, jak jsi znala kdejakou kytičku a na co se užívá.

Pamatuji si, jak jsme spolu hrávaly žolíky, jak jsi u stolu klimbala a pak mě vždy nechala vyhrát.

Pamatuji si jak jsme v sadu kropily na sluníčku prádlo, jak jsme spolu sely ředkvičky a na podzim zase sbíraly semínka.

Pamatuji si jak jsi mě učila, že k životu patří i smrt...at už tím, že jsem s tebou chodila opečovávat dědečkův hrob a chodila jsem s tebou na pohřby...a nebo i takovou obyčejnou věcí, jako bylo zabíjení hus a slepic.

Pamatuji si, jak jsem za tebou utekla ze školky, jak jsem chtěla být stále s tebou k nelibosti mé mámy.

Pamatuji si, jak jsi mi nařezala plácačkou, když jsem ti otrhala z kytek poupata a nazdobila si jimi bábovičky z písku...i na tu facku, když jsem na tebe vyplázla jazyk, protože jsem nechtěla mít na hlavě šátek.

Pamatuji si, jak si nám do postele dávala místo termoforu nahřátou zabalenou cihlu... a každý večer jsme se spolu modlily.

Pamatuji si, jak si mě učila spousty lidových písniček a nikdy nepeskovala za to, že zpívám falešně. Učila jsi mě německé básničky z krásných německých leporel...škoda, že ta němčina odešla z mého života spolu s tebou...

Pamatuji si, na tvé úžasně bílé nadýchané pusinky z bílků, na nádherné dorty, které si mi zdobila květy macešek, protože maceška byla má oblíbená kytička (máma vždy říkala, že je to hřbitovní kytka)... a jak jsem ti brala z kredence pytlíčky s C vitamínem jako prášky pro panenky.....a jak si mi dávala každý den rybí tuk - fuj.

Pamatuji si na tu tvou úžasnou vychytávku, když jsem si chtěla hrát a zdobit dorty, tak jsi mi uvařila bramborovou kaši, kterou jsem pak zdobila hrnec otočený dnem vzhůru, který představoval dort.

Pamatuji si  na tu plechovou krabici plnou knoflíků, která pro mě představovala poklad. Taky jak si mě naučila háčkoat a plést hladce. Štokrle, které bylo mým stolečkem a to hafo pytlíků od mouky na které jsem kreslila (neb babička byla velice šetrná a nic se nevyhodilo jen tak, ani pytlík od mouky)

                                                              

♥ ♥ ♥ ♥ ♥


Co mě babička nenaučila? Házet míčem, běhat, honit se, poskakovat, cákat se v kalužích, lézt na stromy a další dětské radovánky.... a nenaučila mě prohrávat. Vždy jsem musela být jak z cukru a běda abych se umazala... snad jen při tom sběru  borůvek jsem mohla. Vždy jsem musela zachovávat dekorum a neposlušnost se nepřipouštěla. Přece jen babička už byla v letech a nejradši byla, když jsem seděla na gauči a kreslila si nebo něco tvořila. A tak když jsem nastoupila do školy, znala jsem každou houbu, kytičku, uměla jsem počítat (to ty žolíky), ale byla jsem totální nemehlo bez kamarádů... což už mi tak nějak zůstalo :-D

Babička byla generál. Lidi si jí vážili, ale zároveň se jí báli. Často dokázala doslova míchat osudy. Ale at byla jakákoli, já s ní prožila to nekrásnější dětství. Celých 7 let, pak se naši rozvedli a babička odstěhovala. 

Děkuji babičko ♥

 


 




1 komentář: