Krize

Nechtělo se mi včera psát. Vlasně se mi to nechce ani dneska dopsat. Ani jsem včera nic nefotila. Prostě přišla ona krize, kdy mé odhodlání vydržet psát se opět hroutí. Nejsem psavec, takže vlasně ted překonávám sama sebe.
Ono se ani včera nic nědělo, úklid, vaření, net... Na oběd jsem klukům udělala pečená kuřecí křídla, zelí a knedlíky. Sobě jsem udělala ovocnou dobrotu, nakrájené nektarinky s řeckým jogurtem a tvarohem.Vytuhla jsem večer u televize. Přemek mně ani nebudil. Vzbudila jsem dnes ve 4:00 ráno, zase mně bolel zub :-(

Broumov

Celý den jsem měla takovou hezkou a rozvernou náladu. Odpoledne jsme se s Jiříkem vydali do Broumova.

Potkali jsme na zastávce takového roztomilého pavoučka. Měl udělanou pavučinu přes půlku Otovické zastávky.

V Broumově jsme se nejdřív zastavili u Přemka v práci.

Pak jsme jeli do města a na poštu vyřídit Jiříkovi dosílku důchodu, abych pak ten důchod zase nemusela nahánět kdoví kde. Na náměstí stáli nějácí veteráni. Byli to holanďané a jeli jakousi expedici.

Jeden z řidičů mně odchytl s Jirkou a nabídl nám, že si do auta můžeme sednout. No spíše nás tam vehementně chtěl nasoukat, tak mě docela pobavil. Ale Jiříkovi se to líbilo a cítil se důležitej.

Tak jsme měli takový dneska takový hezký den. Ted si jdeme zase udělat ohýnek a hodit něco dobrého na rošt, protože přijel Olin s Vendulkou.

(fotek z náměstí mám samozřejmě více, jen co je protřídím, tak je dám na irajče a odkaz sem dopíši)

Čekání na déšť

dnes celý den byl ryze pracovní. Vzhledem k tomu, že jsem opět šla spát kolem třetí hodiny ranní a vstávala v šest, tak to docela šlo. Hned ráno jsem se pustila do opět do třídění korálků (stále to nemá konce) a výroby náušnic. Mezitím jsem si psala s naší Miškou. Na oběd jsem uvařila fazolku.
Odpoledne jsem chtěla s Jiříkem jít do Broumova, ale pořád bouřilo, tak jsem měla strach, že zmoknem. Přemek jel ráno do práce na motorce a fakt se mi nechtělo zmoknout cestou domů v sajdě. Takže jsme byli doma. Ale nakonec nespadla ani kapka.
Krájela jsem natě do mrazáku a pak uklidila vrchní byt. Teda ne, že by tam měl Jiřík nepořádek, on po sobě vše pečlivě uklízí, ale taková bězná údržba je přece jenom občas potřeba.
Něják jsem se ani nedostala k tomu dneska něco vyfotit. Tak jsem dám jednu starší, ale pro dnešní den, celkem tématickou fotku pomníku obětem 1. světové války na vojenském hřbitově v Martínkovicích.

Vojenský hřbitov vznikl ze zajateckého tábora zřízeného roku 1915. V táboře bylo na 30 tisíc válečných zajatců, převážně Rusů, Italů a Srbů. Kvůli špatným hygienickým podmínkám se táborem šířily epidemie a pro ty, kteří jim podlehli, byly zřizovány hromadné hroby.
Určitě je to zajímavé a bohužel celkem zapomenuté místo. Tak aspon takto, když dnes je těch 100 let od začátku první světové války.

Celý den bylo děsné dusno, takže jsem během dne stále máchala nohy ve studené vodě, protože je mám děsně oteklé. Prostě blbý tlak a moc si přeji a čekám ten déšt. a zatím stále nic...20:20 hod.

Slimáci

Jelikož včera se ohýnkovalo, tak jsme seděli a hráli a zpívali a popíjeli až do 4. hodiny ranní.

Zažili jsme nájezd slimáků největších na naše nohy, teda hlavně Přemek jim zjevně chutnal. Tak velké potvory jsem ještě neviděla.

Našla jsem, že dorůstají až do délky 20 cm. Ty naši měli kolem 10 cm. Přepadnout mně dvaceticentimetrový slizoun, tak teda nevím...

No nic, vstávala jsem v 11. hodin, s nohama oteklýma zase jak hrom. Udělala jsem jen to nejnutnější. Bohužel jesm se praštila tou oteklou nohou o roh uhláku u kamen a bolelo to hrozně, tak jen doufám, že to nebude mít další následky...jak mně stále Adri straší, at dávám bacha, aby se ta noha náhodou neotevřela. Prostě celkově mi dneska bylo nevalně, tak jsem si šla ve 14:00 zase lehnout a vstala v šest večer.

A stejně se už zase těším do postele.

Spacák

Probudila jsem se do krásného dne. Krásný den přerostl postupně v pařák. Dopoledne jsem uplácala oběd...dneska rizoto. Večeře bude zase na ohni.Odpoledne jsem seděla venku a tvořila vánoční pidi hvězdičky. Už jich mám asi 1300 + nějáké řetězy. Napadla mně jedna novinka, takže se budete mít na co těšit.

Vím, že bych měla spíše dělat šperky, abych měla co prodávat na pouti v Polici nad Metují, ale to bych nejspíš musela ven přesunout vagón korálků, komponentů a to se mi nechce tahat sem a tam.
Vzhledem k tomu, že na srpen máme naplánované to putování a začneme hned 1.8. v Trutnově, tak přišlo opět na přetřes v čem budu spát. Do normálního spacáku se totiž nevejdu a když už vejdu, tak jsem v něm narvaná jak housenka. Jasně, do našich seplých mumiích bysme se s Přemkem poskládali (vzhledem k tomu, že Přemek zabere, tak půl spacáku), jen ty zipy jsou už vygiglané. Sepnutí je tím pádem operace na dlouho a jen pro pevné nervy.
No, nebudu to protahovat, Přemek přišel se spásným nápadem a donesl vojenský spacák, který jsme kdysi koupili za pár korun ve výprodeji skladu. Moc jsem mu nevěřila, ale HURÁÁÁÁ, mám v čem spát.
Vím, na nošení je těžkej, jak kráva, ale na klasický vandr se dostanu kdoví kdy, tak neřeším. Mám radost, že mám zase "svůj" spacák. A ted jdu na tu véču na ohni :-)

Upálená čarodějnice :-D

Něják to psaní večer nestíhám, takže opět píši až ted ráno. Nejspíše teprve ted na mně doléhl ten nedostatek spánku, co jsem měla u Leonky.
Včerejší den byl hlavně o vybalování, praní a úklidu. Taky o třídění materiálu, co jsem si přivezla.
Večer jsme pak na jednom ohýnku pálily bordel z karavanu - staré shnilé dřevo ze střehy a Chlapici, co ze nepodařilo usušit, protože zvlhla.

Taky jsme málem upálili jednu čarodějnici :-)

K tomu poslouchali Asonanci, takže to bylo opravdu stylové.
Na druhém (čistém) ohni jsme si na roštu opekli hermelín a topinky.
Když jsme přišli domů, tak jsem sebou flákla na postel a spala dřív než jsem dolehla. Ani jsem se nemyla...čuně jedno :-P

Domů

Příspěvek za včerejšek píši až dneska ráno. Večer jsem totiž rychle odpadla. Celý den jsme strávili s Jiříkem na cestě domů.
Jeli jsme vlakem z Velenic do Budějovic. Ten vlak byl naprosto luxusní. Jel ze všech stanic přesně na čas, tak si to Jiřík spokojeně užíval.
Vlak z Budějovic do Prahy vyjel později, takže Jirka opět stále nervozně kontroloval hodinky. Cestovalo se ale fajn.

Z Prahy jsme jeli do Broumova autobusem. Bohužel nějákým, co stavěl na každé zastávce a bylo to děsně úmorné.
Ale dorazili jsme v pořádku, Přemek už nás čekal na nádraží a na večeři nám udělal bramboráky...mňam :-)

Gmund

Probudili jsme se opět do pořádného pařáku. Kolem poledne, ale sprchlo a docela to ovlažilo vzduch, tak jsme se s Jiříkem vydali nakoupit jídlo na zítřejší cestu. Prošli jsme se po Velenicích a konečně taky viděli kostel sv. Anežky.

Jelikož bylo stále celkem příjemně, tak jsme konečně vyrazili i do Gmundu.

Přešli jsme úzkokolejku,

prošli jsme se po městě.

Mají tam kostel s nádhernou výzdobou, ale vevnitř jsem se fotit neodvážila, i když to nikde zakázáno nebylo.

V papírnictví jsem si tam nakoupila spoustu pohledů. Na Gmundu mě zaujalo kolik je tu na domech slunečních hodin, jedny jsou i na zámku.

Zámek není přístupný (stále patří Habsburkům), přístupná je zámecká zahrada. Prošli jsme jí však jen kousek, protože Jiřík už byl hodně unavený a opět bylo vedro.

Pobavila mně jedna věc...nejspíš jsme nepůsobili jako turisti, ale splynuli jsme s davem, protože nás 2x zastavili nějácí lidi z banky a přesvědčovali nás o výhodnosti účtu a služeb u nich. Jinak městečko je to krásné a krásným okolím a moc se těším, až tam znova zavítám...Třeba do muzea lyží :-)

Pršíííííí

Dneska nebo vlastně už včera celý den krásně lilo.

I přes nepřízen počasí, jsem se courala po Velenicích, protože po těch parnech byl ten déšt prostě nádhera. Koupila jsem pár dárků a něco na tvoření.
K večeru jsem si hrála s gumičkami.

České Budějovice

Ráno jsme vstávali po 6. hodině a v 7:10 už jsme pelášili autem do Tábora. Tam Leonka s Milanem auto přihlásili, vyzvedli značky, atd.
Následovala garanční prohlídka v Českých Budějovicích.

Po poledni bylo konečně všechno vyřízeno a Milan nás mohl vysadit ve městě. Zase jsem byla ve svém živlu a mohla běhat s fotákem.

Daly jsme si kaktusovou zmrzlinu, trochu pojedli, navštívili Andělskou galerii. V Johance jsem si nakoupila nějáké bylinky. mile mě překvapilo, že ten obchod na náměstí stále je.

Jelikož bylo stále děsné vedro a dusno, tak jsme si dali modrou ledovou tříšt a Matýsek se rázem změnil v malého šmoulíka:

Ve výsledku jsme opět krásně zmokli. Domů jsme přijeli asi v půl osmé večer.

U Hawrana

Dneska bylo už lépe, ale i tak stále vedro a teplota 33 stupnů nedávala moc možností. Zase jsem byla vzhůru od 5 hodin ráno. Abych se nenudila, začala jsem tvořit...velmi tématicky...vánoční hvězdičky :-)))
K obědu jsme udělaly s Leonkou zeleninový salát.
Po třetí hodině mně Milan s Leonkou odvezli k Hawranovi. Moc jsem se na tu návštěvu těšila :-)
Hawran je človíček, který si na indiána nehraje, ale opravdu tak žije. Ano pro mně je úžasný, protože si vážím každého tvořícího člověka, co do své tvorby dává i kus sebe. Jsem moc ráda, že jsem mohla jeho výrobky osahat.
Ovšem naprosto unešená jsem byla z Lenky - Sovice. Skvělá žena a sálá z ní úžasná energie. Za tohle setkání a poznání se jsem nesmírně vděčná. Bohužel jsem si zapomněla vzít s sebou foták. Takže Lapače a náhrdelníky, co jsem si dovezla, jsem vyfotila až doma u Leonky.

Narozeniny potřetí

Přemýšlela jsem, jak dnešní příspěvek nazvat ...možná by se spíše hodilo "Vedro, až na padnutí". Dopoledne jsem už nevydržela a před polednem fakt padla do postele a spala a spala. Odpoledne když jsem se vzbudila, tak jsme jednomyslně odsouhlasily, že opravdu v takovém vedru jít pěšky na druhou stranu do Gmundu je bláznovství. a tak jsem se jen svezla s Milanem do obchodu. Ale svezla jsem se v novém autíčku, tak to bylo fajn.
Když konečně večer bylo aspon trochu dýchatelno, tak jsme opekli maso a dostala jsem krásný a hlavně hrozně dobrý dort.

Fakt těch svíček bylo 46 :-)
Dostala dvě úžasné chnapky do kuchyně, háčkovanou taštičku a krásný hrneček na čajíček.
Svým způsobem největší dárek bylo to, že si Milan pořídil kytaru a hrál...včera hodně, dneska už mín, ale i tak mi tím udělal velkou radost.
Leonce moc děkuji za trpělivost i když vím, že jsme občas s Milanem na zabití :-D

Jen tak

Včera jsem prostě napsat nestačila, tak to napravuji ted ráno. Ono se toho včera zase tak moc nedělo, trochu se poklidilo, Leona uvařila, odpoledne jsme pocouraly po Velenicích. Pak jsem konečně prolezla zahradu...ach ten prostor a těch netušených možností.
Pak přijel Milan a do postele jsem se dostala až kolem jedné v noci. A dneska už zase straším od pěti ráno, tak si říkám kdy padnu na tlamu....

A dneska Gmund, oslava mých narozenin. Zítra návštěva u Hawrana... no, snad všechno klapne.

Třebon

Hned na úvod chci napsat, že jsem po tom včerejším cestování zatím ještě nespala. Noc na dnešek jsme totiž s Leonou celou prokecaly. Dopoledne jsme se vydali vlakem do Třeboně.

Je tam moc hezký zámecký park a vůbec celý komplex zámku se spoustou galerií, výstav a kaváren.Výlet byl fajn, asi já osobně bych si ho více užila, více fotila atd. Ale beru to spíš jako mapování terénu, kam se podívám v srpnu s Přemkem. S Leonkou a Matýskem to bylo takové hektické, vlak měl zpoždění, v Třeboni nás chytla bouřka a doslova jsme promokli skrz na skrz.

 Vlak zpět měl opět zpoždění a Matěj toho chudák měl plné brejle a hned jak jsme dorazily domů, tak totálně odpadl. Co bude zítra, to popravdě nevím, protože ted vím jediné. MUSÍM SE VYSPAT.

Na cestách

Dneska celý den jsem strávila s Jiříkem na cestě do Českých Velenic. Vyšli jsme od nás v 9 hodin na autobus a do cíle jsme dorazily v 19:00. Ale cesta byla pohodová, jela s námi spousta vodáků, tak jsme se i hodně nasmáli.

Zítra dopoledne máme v plánu projít Velenice a odpoledne pojedeme do Třeboně.

Balení

Teda nejde o balení chlapů (škoda :-D), ale o balení na cestu. No možná spíše nebalení, ale už jsem pokročila, mám nachystané zavazadla,  do kterých se bude balit, dárky a tvoření...bez korálků nepřežiji :-D

Jinak celá dopoledne jsem hledala a tiskla různé spoje a propsala s Adri :-)
Na jídlo byla dneska brokolicová polívka s kytičkama. Krásně nám kvetou .

Ted ještě peláším ven. Balit se bude nejspíše v noci a nebo až ráno.