Hned na začátku nového roku u nás napadl sníh. Sníh padal pak prakticky celý leden a drží se stále. Takže topíme, topíme, naštěstí se Jirka ujmul nošení dřeva, když je Přemek v práci. Horší už je to, že dřevo rychle mizí a dochází.
V lednu jsem pokračovala v pózování na figurální kresbě. S učitelkou Henclovou jsme se domluvily na dalších třech sezeních.
Studenti byli skvělí a moc jsem si to užila, za což všem zúčastněním děkuji. Aktuálně už visím na výstavě ve školní jídelně, tak snad nikomu nezkazím chut k jídlu. Sezení modelem na akty mě baví a snad vyjde dlouhodobější spolupráce a na jaře si to zopakuji. Díky těmto akcím jsem i jednou přespala na intru, užila si několik příjemných posezení s děckama a po letech přičichla ke studentskému životu.
V lednu jsem vyhrála vstupenky do Prahy na veletrh
FOR DECOR HOME. Bohužel můj zdravotní stav nedovoluje nějáké velké cestování a courání po Praze. Vstupenky jsem chtěla poskytnout Mišce, ale poštou přišly pozdě. Takže nakonec propadly.
Začátkem ledna jsem se
přihlásila do skupiny na FB, kde holky vybarvují omalovánky. Spíš jen
na čumendu, ale hlavně ta skupina žije ve dne, v noci...
prostě pořád. Jasně, je to neosobní, ty holky neznám je tam několik
tisíc lidí, takže masakr...ale jupíííí pořád se tam
kecá, přidávají obrázky. Prostě ani chviličku si nepřipadám, že tu u
toho notasu čumákuji sama. Když jsem totiž odbourala "ezo" lidi a
věštění pověsila na hřebík, tak se často celé dny nikdo neozve.
Díky této skupince jsem se zúčastnila tipovačky, kdy se mělo určit jakými pastelkami, která část byla vybarvena, Nejspíš jsem v sobě objevila skrýtý talent. Jako jediná jsem vše určila správně a hned na první pokus.
1. prisma, 2. polycolor, 3 maped, 4. marco 5. akvarel, 6 modeluz
Jo teorie, to je moje. Jen ta praxe pokulhává. Ale radost jsem měla obrovskou, moc mě to potěšilo...asi nejvíc z celého tohoto měsíce.
Když nám ta příroda tak přeje a je stále tolik sněhu, tak jsem se jeden den odhodlala, nabalila a vyšla s Přemkem za barák kousek do přírody. Pleskla jsem sebou dvakrát do sněhu a udělala andělíčka. Bylo to fajn, jen mě to stálo spoustu sil, hlavně zvedání se ze země bylo utrpením.
Poslední lednový víkend jsme si užili i se Šárkou a Tomášem. Konečně nás tu bylo plno :-)
Leden je pro mě vždy těžký měsíc. Většinou se topím v depresích a ne jinak to bylo i letos. Navíc si stále více uvědomuji bezvýchodnost své situace a spousta věcí, se mi doslova sype pod rukama. Ale sem tam se našly i ty kouzelné okamžiky, co mě nabíjely a o ty jsem se s váma podělila.
