středa 1. března 2017

Shrnutí února

Celý měsíc únor se vejde do jednoho týdne od 13.2. do 19.2. V tomto týdnu se událo vše podstatné a dá se říct, že tento týden mi změnil život nebo  minimálně bude mít zásadní vliv na mou budoucnost...bohužel ne moc dobrý.
Začnu trochu odlehčeně. Ano, ten týden se slavil svátek sv. Valentýna. Ne, že bych na tom svátku něják "visela", ale na rozdíl od spousty lidí ho mám ráda. Jak říkám lásky není nikdy dost a měla by se připomínat stále. Nekonáme doma nějáké žhavé oslavy, ale trocha sladkého nikdy neuškodí a Přemek zná moc dobře mou slabost pro čokoládu.

Mám obavy, že letos to bylo naposled, kdy jsem nějákého Valentýna slavila, ale o tom až později.

***
V pondělí 13.2. vezl Přemek Mišku a další dvě její spolužačky, Natálku a Klárku, na přijímačky na VŠ do Ústí nad Labem. Všechny se hlásily na fakultu umění a designu, každá na jiný obor.


Přijímačky na výtvarné obory jsou dvoukolové a trvají 3 dny. Holky musely vézt s sebou spoustu svých prací, dokumentaci k nim, nafocené prostorové práce...no, není to žádná brnkačka.
Prvním kolem prošly všechny úspěšně. Jen z Mišky jsem měla nervy napnuté jak špagáty, protože se mi neozývala. Nakonec mi večer řekla, že ji přeřadily z Produktového designu na Přírodní materiály... což jsme dodnes něják nepochopily proč, ale do druhého kola se dostala. Další den byla praktická část zkoušek, kdy Miška obzvlášt perlila...

Zadání zkoušky z kompozice: Spojit horizontálu s vertikálou za pomoci špejlí. A tak Miška dělala žebřík. Při obhajobě na otázku, proč je ten žebřík, tak krátký? Byla její odpověd "Protože se mi nechtěly navazovat další špejle."
Jelikož ji přeřadili z designového oboru do oboru uměleckého, jejich nejčastější otázka byla...a nevadí vám, že nebudete dělat design, ale umění? Mišky odpověd "Až na to, že nevím, jak se pak budu živit, tak mi to je asi jedno."


 Ale dala to, byla přijata a já jsem opět ta hrdá máma. Připravovala se úplně na jiný obor a zvládla i tento. Obdivuji ji, že dokázala ze dne na den přepnout a dělat úplně jiné věci, než na které byla nachystána.
Celkově mise byla úspěšná, holky byly přijaty všechny a věřte, že na uměleckou VŠ opravdu není jednoduché se dostat.

Miška - Přírodní materiály
Natálka - Vizuální design
Klárka - Performance
***
Bohužel další událost není už vůbec tak radostná. Asi ve čtvrtek 16.2. jsme začli postrádat našeho kamaráda Olina, který se od úterý nikomu neozval a nebral telefony. V pátek našla policie jeho zamčené auto v Královci u hraničního přechodu s Polskem...následně pak večer našli Olina mrtvého v nějákém septiku.


Nechci tady rozebírat nějáké teorie (doma o tom mluvíme a přemýšlíme denně). Věc není uzavřená a je stále ve vyšetřování. Popravdě pro mě závěr není až tak důležitý. Důležité je jediné, že Přemek přišel o nejlepšího kamaráda a já o spřízněnou duši.
Olin byl jediný kamarád, co k nám jezdil. Byl to jediný člověk, kterému jsem ještě vykládala karty(za rum a čokoládu :-D )...ano, poslední dobou jsem výklady vždy končila tím, at dává na sebe pozor.
Bude mi hrozně moc chybět...nedokáži si představit, že už nikdy se u nás neotevřou dveře a Olin v nich. NIKDY NA NĚJ NEZAPOMENU.

***
A takový je život. V jednom dnu prožijete tu největší radost a hrdost a v tom samém dnu zažije i strach a nekonečný smutek.
Proč jsou tyto dvě události pro mou budoucnost tak zásadní?
Protože tu budu ještě více osamělá!
Až Miška nastoupí do Ústí na školu, tak nebude v jejích časových ani finančních možnostech aby jezdila domů pravidelně. Jak často ji uvidím? Jednou za měsíc..dva...tři? 
Už nikdy k nám nepřijede Olin, který vždy přivezl trochu toho rozruchu. Který se mnou dokázal sedět, mluvit a popíjet dlouho do noci. Kvůli kterému jsem celou noc byla vzhůru, abych ho nad ránem budila, aby nezaspal a stihl dojet do práce...

JE MI SMUTNO...MOC


1 komentář: