Sraz Barkasů (27.9.2014)

Ráno v 5:00 jsme vyjeli s Barkasem do Budyně nad Ohří, kde klub majitelů těchto vozidel pořádal setkání.
Já to táhla už od večera, celou noc jsem nespala, protože jsem měla strach, že jinak ráno ve 4 hodiny prostě nevstaneme. Takže napřed jsem tvořila do jednoho swapu a pak chystala jídlo a pití na cestu.
No nakonec jsme vyjeli, tak jak bylo naplánováno. V Broumově natankovali a jeli směr Trutnov, Jičín, Mladá Boleslav, Mělník, Roudnice nad Labem a Budyně nad Ohří.
Přiznám se, že jsem valnou část cesty proklimbala. Ovšem viadukt u Krnska jsem si ujít nenechala.

Budyně jsme dorazili před 10 hodinou. Účast byla sice velmi malá, ale i tak to bylo milé setkání. Parkovalo se na hradním nádvoří za bránou.

Obešla jsem s fotákem celý vodní hrad. Byli jsme i na prohlídce muzea a hradu.

Už ve 13. století stál v Budyni hrad chránený vodním príkopem a bažinami u brehu reky Ohre. Tehdy to byla královská tvrz, pozdeji prešla do majetku pánu z Házmburka, kterí jí dali gotický kabát. Vznikl tak masivní hrad obehnaný hradbami a vodním príkopem. Kde prý plaval krokodýl, kterého hradní pán dovezl ze svých cest. Plaval zde však pouze několik měsíců, protože zimu nepřežil. Nyní visí vycpaný na hradě.

 V 16. století stavbu silne poškodil výbuch hradní prachárny, majitelé proto hrad znovu prestaveli, tentokrát do podoby renesancní. Po tricetileté válce zacal hrad chátrat a sloužil už jen jako sídlo hospodárské správy. Další zásah, který zmenil podobu hradu, prišel na prelomu 19. a 20. století. Tehdy byla cást objektu zbourána a zbytek upraven do soucasné podoby. Na prelomu 16. a 17. století za Jana Zbynka Zajíce z Házmburka byla na hrade alchymistická dílna. Pusobil zde významný alchymista rudolfinské doby Bavor mladší Rodovský z Hustiran, který prý umel vyrobit zlato.S alchymií je spojená i povest, která se k Budyni váže. Podle ní je pod hradem ukryté zlato, které vyrobili práve alchymisté. Poklad streží pískovcová socha na fasáde hradu. Jde prý o jednoho z alchymistu, jménem Kvasnicka.

Pak jsme šli na oběd a následovala krátká projíždka městem. Město jsem si ještě následně prošla i s Jiříkem a navštívila i kostel sv. Václava.

Pak už jen závěrečná společná fotka a ujížděli jsme k domovu. Tak zase za rok a snad v hojnější účasti :-)

Na cestu domů mi Přemek udělat vzadu lůžkovou úpravu, jelikož jsem byl tak strašně unavená, že jsem prakticky celou cestu domů i s opravou na vozidle prospala. Domů jsme dorazili v 23:00.
Proč jsem byla tak ospalá se ukázalo následující den, kdy jsem lehla s nachlazením a teplotou.
Více fotek zde.

Napříč dvěma městy (úterý 26.8.2014)

Od rána pršelo a bylo hnusně, takže jsme si s Přemkem hezky poleželi. Ven jsme vyrazili a v pozdním odpoledni.Vypravili jsme se obejít Velenice a projít Gmund. V infocentru jsme se vybavili příručkami a mapou.
Přemkovi šlo hlavně o úzkokolejku, mně o tu část Gmundu, kde jsem ještě nebyla...Neustadt (Nové město). Navíc jsem už od neděle pilně studovala z knih co má Leonka doma historii obou měst a vůbec celého Vitorazka.
Začali jsme na nádraží ve Velenicích

Prošli kaštanovou alejí

Přešli mostek přes Lužnici a prošli hranočním přechodem pro pěší. Hned za můstem končí na Rakouské sraně úzkokolejka.
V Rakousku je trat stále ještě funkční. V Českých Velenicích úzkokolejná trat definitivně zrušena roku 1950.

Dál jsme šli po tématické cestě - Historie dvou měst. Prošli jsme hlavní bránou Barackenlageru. Což byl uprchlický tábor, postavený roku 1915, pro uprchlíky z Galicie a Bukoviny.

Prošli jsme kolem kostela Srdce Ježíše Krista

Došli ke stanovišti "Obilná sýpka", kde byli v době druhé světové války vězněni madarští židé.

Dále už jsme směřovali do centra Gmundu.Prošli jsme podchody u vlakového nádraží a navštívili nádraží úzkokolejky.

Prošli jsme kolem evangelického kostela

V zámecké zahradě u Palmového domu jsme odlovili kešku. Naši první zahraniční :-)

 Na náměstí,na staré radnici jsme si dali výbornou zmrzlinu.

Navštívili kostel sv. Štěpána

A směřovali k hraničnímu přechodu. Přešli jsme po mostě přes Lužnici. Koukli k pomníku obětem války a zabrousili do části Bohmzeil

Zjistli jsme, že jsme v zemi trpaslíků :-D

Ostatně za hranicí na naší straně se jich prodává mraky

 U nás jsme už prošli jen kolem bývalé hasičárny

A konečně došli zpět k Leonce. Ikdyž se to nezdálo, tak jsme nachodili skoro 10 km.

Více fotek zde.

Jihoamerické odpoledne na hvězdárně v Úpici (21.9.2014)

Rozhodla jsem se, že udělám aktuální vsuvku v tom dopisování prázdnin.
Přemek měl kdysi ve školce kamaráda Marcela Bělíka, se kterým se víc jak 40 let neviděl a který nyní dělá ředitele hvězdárny v Úpici.
Na Úpickou hvězdárnu jsme se chystali už dlouho, tentokrát to konečně vyšlo. N hvězdárně se konalo Jihoamerické odpoledne vyplněné hudbou ,tancem ,jídlem.K dispozici byla taky ruční dílna, kde jsme si mohli udělat šperk z pravé kolumbijské kávy. Skvělé čaje jsme si mohli dát v improvizované čajovně. Samozřejmá byla i prohlídka hvězdárny s krátkou přednáškou.
O hudbu se postaral Mexičan José Jimenez, se svojí skupinou Mundo Session. Podával též tradiční mexické jídlo burritos, což byla děsná mňamina, pěkně pálivá.

 O ukázku a výuku latinskoamerických tanců se postaraly ženy z pardubického klubu Xanada, které měli pod palcem i dílničku na výrobu šperků

.
 Inu s Jiříkem jsme společnými silami vyrobili náramek, který jsme následně darovali :-) Anibalovi děkuji i za facebookové přátelství :-)

Dovoluji si napsat, že pro mně byla největším trhákem čajovna WI - MINE a Petr Zlesák, který uměl o čaji moc poutavě vyprávět.

I přes  občasný déšť jsme si to moc užili. Jediná věc, co mně mrzela, byla zatažená obloha. Takže večerní pozorování nebylo možné. Zase je to o důvod víc, Úpickou hvězdáznu v dohledné době znova navštívit.
Navíc se už kují plány a jistá spolupráce...inu tak, když se setkají kamarádi po 40 letech :-)

Více fotek najdete zde.

Rakousko (pondělí 25.8.2014)

Ráno nebylo zrovna nejvlídněji a hlavně spali jsme dlouho a Přemkovi se nechtělo vstávat. Během dopoledne se vyčasilo, takže jsme vyjeli směr Rakousko.
Projeli jsme Gmundem a zaparkovali v blízkosti naturparku Blockheide. Je to v podstatě geologické muzeum pod širým nebem. Ukazuje geologický vývoj a skladbu území na sever od Dunaje. Mezi přirozenými obřími granitovými bloky se nachází výstava upravených i neupravených žulových bloků a různých částí okolního území. Vybrat si můžete z několika barevně označených tras. Nejdelší má asi 6 km, nejkratší 2,7 km. My šli právě po té nejkratší fialové, Teufelsbett (Ďáblova postel).

 Byla to naprosto pohodová a fyzicky nenáročná procházka se zastávkou na rozhledně. Na rozhlednu  a malé geologické muzeum pod rozhlednou se dostanete za 3 euro. Pod rozhlednou je také infocentrum a obchůdek, kde se v pohodě domluvíte i česky.

 Hubertova kaple

 Geologické muzeum pod širým nebem. Popisky na tabulích jsou v němčině, angličtině i češtině.

U 15. poledníku. Na průchod 15. poledníku je město Gmund náležitě hrdé a upozornění na něj najdete na spoutě místech.

Celou fialovou trasu jsme šli v protisměru...prostě vždy musíme mít něco jinak :-D

Na kraji naturparku stojí dům, kde žil sochař Carl Hermann.

Více fotek z naturparku najdete zde.

My se na parkovišti nasvačili a vyjeli směr Heidenreichstein. Na kraji Gmundu jsme se ještě zastavili u 15. poledníku

Pak už jsme ujháněli dál. Na Heidenreichstein byla poměrně velká objíždka, takže jsme se hezky projeli.
Vodní hrad v Heidenreichsteinu je největší vodní hrad v Rakousku a je nepřehlédnutelný, už když se blížíte k městu.

Takový obr hrad uprostřed města.

Část hradu je přístupná veřejnosti. Vstupné je poměrně vysoké, ale kdybych rozumněla německy, tak bych ho i obětovala. Druhá část hradu je trvale obývaná rodinou Kinských a v další části mají Kinští kanceláře pro lesní a rybniční správu.

Pak jsme ještě prošli město. Chtěla jsem se kouknout do kostela, ale byl tak smutečný obřad, tak jsme dovnitř nešli.

Na kraji města jsme se ještě zastavili u evangelického kotela.

Více fotek najdete zde.
Pak už jsme ser vraceli do Velenic. Ještě jsme ve Velenicích nakoupili a u Leonky nás čekala super bramboračka.

Přidám pár poznatků:
Procházka naturparkem byla skvělá, rozhodně mohu doporučit všem i méně zdatným, starým či handicapovaným lidem. V celém parku je spousta laviček a odpočívadel prakticky na každém kroku. Ostatně jsem si všimla, že sposta laviček je v každém rakouském městě...často i naprosto nesmyslných místech. Co mně v naturparku ještě zaujalo bylo řešení odpadkových košů, vůbec nerušily prostředí. Taky je obdivuhodné, jak Rakušáci v podstatě z ničeho a z pár kamenů dokáží vybudovat přírodní park.