Bechyně (sobota 23.8.2014)

Když jsem ráno otevřela oči, měla jsem nad sebou tu nejkrásnější oponu.

Přesně pro tento pohled mě nikdy neomrzí spát pod širákem.
Mamka s taťkou jeli pro bráchu (Zbyňka) k vlaku. Než se všichni vyhrabali z pelechu, tak se vrátili. Všichni jsme posnídali a pak tatka zavelel a šlo se na procházku po Bechyni. Na tábořišti zůstala jen Deborka s mamkou.
Napřed jsme museli na vozidlech popojet do Bechyně. Přemek to vzal s náma z gruntu přes pole po strništi, takže jsem myslela, že ze mně vytřese duši :-D
V Bechyni jsme nejdříve šli do hřbitovního kostela sv. Michala

Jeho prohlídku jsme měli i s odborným výkladem.
Pak jsme navštívili i přilehlý starý hřbitov, kde nám taťka ukázal hrob Miloše Seifrta.

Potom jsme šli na zmrzlinu do cukrárny, kde pracuje Deborka. Zmrzlinu si tam pan majitel vyrábí sám a je opravdu moc dobrá. Tu jsem taky zjistila, že s bráškou jsme oba naprosto stejní "zmrzlinožrouti" a navíc máme i stejné chutě :-)

Po zmrzlinovém osvěžení jsme se vydali procházkou podél Lužnice, až na chatu, kde se plánuje setkání příští rok.

Copak to asi v té Bechyni tím potrubím teče? :-)))

Viděli jsme kus městských hradeb

most Duhu

I pod mostem jsme prošli.

Kolem řeky bylo spousta malebných zákoutí.

Taky jsme odpočívali.

Bětuška s Andejkou se různě vyblbly.

To už jsme se blížili k chatě. Tatka nám vše ukázal a padlo víceméně jasné rozhodnutí, že příští rok setkání proběhne tady.

Zase jsme chvíli poseděli, někteří i poleželi a dokonce dřímali :-D

Při návratu jsme museli od řeky vyšlapat pěkný kopec nahoru. Šli jsme se podívat i nahoru na most Duhu. Je z něho krásný výhled na město i řeku.

Měli jsme štěstí, protože zrovna po mostě jel vláček.

Prošli jsme lázněmi

a šli si sednout k Drakovi, kde tatka naplánoval osvěžení. Přemek ovšem rozpoutal polívkománii, tak jsme se tam zdrželi déle. Já si dala palačinku s borůvkama a byla moc dobrá.
Pak jsme se opět naložili do našich vozidel a vraceli na Yukon. My s Přemkem jsme se cestou stavovali ještě pro kešku, ale nenašli jsme ji. Našli jsme jen kousek krabičky, tak nejspíš ji někdo vybrakoval nebo byla zrušena či přesunuta. Je fakt, že jsem ji dopředu neplánovala odlovit a tak jsem ji ani neměla nastudovanou.
Po návratu na Yukon nám mamka naservírovala výborný segedínský gulaš, který uvařila. Byl skvělej.
Posilněni jsme pak šli hrát šipky a házet noži. Hrálo se o vyplácení na zadek, tak byla legrace.Jedna z nejúspěšnějších hráček byla Deborka. No celkově ženské plémě chlapy pěkně převálcovalo :-D

Večer se opět hrálo a zpívalo. Ve Zbyňkovi přibyla muzikantům další posila, protože si přivezl s sebou housle.

Já jsem bohužel byla děsně utahaná, navíc se mi špatně dýchalo a z té procházky jsem měla nohy jak kýble, tak jsem šla hrozně brzo spát. Krásně se mi usínalo, protože kluci hráli nádherně....
...a hráli dlouho do rána, Zbyněček šel spát až ráno v 5 hodin, když já se naopak vzbudila.


A ted den čistě z mého pohledu, ten hřbitov byl nádherný (prostě jsem na hřbitovy ujetá), navíc jsem se dozvěděla spoustu nových věcí. Třeba o panu Miloši Seifrtovi jsem doposud neměla tušení. Procházka kolem Lužnice byla hezká, ale to věčné odpočívání a posedávání mým nohám prostě dalo zabrat. Vím, že to tatka myslel dobře i s ohledem na ostatní. Co se týká plánování příštího roku, tak nadšení s té chaty u Lužnice já s ostatními nesdílím, Yukon se mi líbí o moc víc. Ale tak, třeba budu příjemně překvapená :-)


Více fotek z dnešního dne najdete zde.