Rok 2015

Téměř rok jsem na blog nenapsala. Proč? Vymlouvat se na málo času je asi ohrané. To, že mě brzdí úprava fotek je sice holý fakt, ale to je spíš o lenosti...A tak na rovinu, rok 2015 byl pro mě těžký, asi jeden z nejtěžších. Od května se mi doslova začlo hroutit zdraví, do toho ještě se ozvala menopauza ve vší síle. Prakticky celý květen a červen jsem proležela v posteli a nebyla schopná vůbec ničeho. Vzpamatovávala jsem se pomalu a vzpamatovávám se dodnes, stále je to jak na houpačce. Ostatně se zdravím celkově naše rodina byla loni dost naštíru. Pokud zrovna neklátily nemoce mě, tak dávaly zabrat někomu blízkému a já jako typická račice zase se bála o děti, partnera, kamarády...
I přesto se našly hezké chvíle, které stojí aspoň za zmínku. Celkem třikrát jsem zavítala do Prahy, nebudu se ted více rozepisovat, ráda bych sepsala jeden článek zvlášt. Protože měření aury, návštěva výstavy o Leonardu da Vincim..si zaslouží podrobnější rozepsání.
31. května se konal dětský den na hvězdárně v Úpici, kde jsem já sice nebyla, ale i přesto se musím o této akci zmínit. Přemek zde měl totiž výstavu svých obrazů.

Na hvězdárnu jsme zavítali ještě jednou v červenci, kdy se zde konal Africký den. Toho jsem se již zúčastnila a byl to nezapomenutelný zážitek.
V červenci jsem taky slavila své 47. narozeniny, tentokrát u své nejstarší dcery Leonky v Českých Velenicích.

V červenci se taky u nás na letišti konal motosraz a já doslova překročila svůj stín a odhodlala se ho zúčastnit. Kdo mně zná, ví co mně to stálo sil, já která tyto motorkářské akce doslova nesnáším. Snad tisíckrát jsem účast povrdila a v zápětí zase odvolala. Nakonec rozhodla náhoda. Vyhrála jsem na motosraz totiž dvě volné vstupenky. Samozřejmě to, že jsem se mohla nakonec zúčastnit byla hlavně Přemkova zásluha. Staral se o mně jak o miminko, a vybudoval mi i ve skromných podmínkách skvělé zázemí. Přesto jsem vydržela ten nápor jen 1 a půl dne.

Srpen byl bohatý na události též. Jako každý rok jsme se zúčastnili festivalu Zlaté slunce. V srpnu se, po téměř 4 leté známosti, rozešla se svým přítelem má nejmladší dcerka Michaela a nastěhovala se zpátky domů.

Také jsme se s autoveteránama vydali už tradičně na pouť v Polici nad Metují.
Na dovolenou jsme jeli do mého milovaného Zbiroha. Tentokrát jsme nikde necourali a opravdu jen odpočívali u Jany na zahrádce.

Podzim už mě opět začal klátit zdravotně, tak jsem už zase spíš musela řešit své zdraví. Ani čas předvánoční nebyl zrovna příznivý, tam dostávala zabrat hlavně psychika, ale o tom třeba někdy příště. Přímo Štědrý den byl krásný, udělali jsme si vyjíždku na motorce. Na Silvestra byl u nás tradičně Olin s Vendulkou a tentokrát i má prostřední dcera Šárka.
Šárka loni putovala s cirkusem po Německu.

Co ještě dodat?
Syn Jiřík dokončil povinnou školní docházku a oslavil své 19. narozeniny.

Má krásná sestřička nafotila s dalšími maminkami samoživitelkami kalendář.

Můj chytrý bráška úspěšně dokončil doktorské studium na univerzitě v Plzni.

Fotka je ze zámku Kynžvart, kde Zbyněk dělá příležitostně průvodce.
To je asi stručné shrnutí akcí v loňském roce. Fotky stále průběžně přebírám a přidávám na irajče.

Děkuji všem za zachování přízně ♥ ikdyž to není se mnou vždy lehké.