Mám ráda lázeňská města a do Poděbrad jsem se zamilovala na první pohled. K Poděbradům patří neomyslitelně husický král...samozřejmě park a prameny, jsme přece v lázních... co jsem ovšem chtěla bezpodmínečně vidět, bylo vlakové nádraží.
Ve středu jsme vyrazili na Křivoklát. Bohužel zrovna se opravuje hlavní věž a je obehnána lešením, ale i tak návštěva stála za to. Po prohlídce hradu jsme ještě navštívili místo, kde stojí pomník knížete Karla Egona II. Fürstenberka.
Právě od tohoto pomníku je asi nejkrásnější a zároven nejznámější pohled na hrad Křivoklát.
Z Křivoklátu jsme jeli do Koněpruských jeskyní. Věděla jsem, že to bude náročné, ale netušila jsem jak moc. Přechod z jednoho patra do druhého po točitých schodech mě doslova odrovnal. Víceméně z prohlídky jeskyní jsem já neměla téměř nic. Jednak se šlo poměrně rychle (dokonce jsme dohnali skupinu, co šla před námi) při každé zastávce jsem se těžce vydýchavala...a pro mou depresivní povahu opravdu jeskyně nejsou to pravé ořechové. Takže já si víceméně užívala, až pak fotky, co Přemek nafotil. Za sebe říkám jeskyně už nikdy víc.
Cestou z Berouna jsme zažili totálně ucpanou dálnici. Strávili jsme na ní 3 hodiny a tak jsem vesele přešlapovala bosa na mokré dálnici (víceméně celý den pršelo) a chladila si zmožené nohy.
Středa byla pro mě náročná, zdolala jsem kolem 600 schodů a nějáký ten kopec k tomu. Byla jsem hyn fyzicky a bohužel i psychicky..ale byla jsem na sebe hrdá, že jsem to dala. Bohužel nejspíš následkem vyčerpání se mi ve čtvrtek začla rozjíždět deprese, takže jsem byla nepříjemná, vzteklá, plačtivá...nu prostě na zabití.
V pátek jsme vyrazili na zámek Kozel. Já bláhová jsem si myslela, že stojí na rovině, ale kdeže opět jsme šplhali do krpálu. Taky Přemek po celou dobu dovolené zaparkoval vždy na tom nevzdálenějším parkovišti.
Zámek Kozel byl krásný, navíc jsme měli štěstí na zkušenou průvodkyni, kterou její práce prostě baví. Zámecký park i přilehlé okolí je nádherné.
Víte někdo, co je to za strom?
V neděli jsme dopoledne vyrazili směr Jižní Čechy, konkrétně Kuklov, kde měla koncert skupina Strašlivá Podívaná. Celou cestu nám pršelo. Až před Netolicemi se počasí trochu umoudřilo. Samozřejmě, když už jsem jela na Kuklov, tak jsme zajeli i do mé rodné vísky, stavili se na hřbitově a dali kafe "U Západa".
Pak už jsme směřovali na Kuklov a na Strašlivou Podívanou. Hráli krásně, diváků bylo maličko a bylo to takové krásné, skoro rodinné. Začlo opět pršet a najednou mi podává člen skupiny deštník, pak od mládence sedícího za námi Přemkovi přistává na zádech pláštěnka...Díky, zase se mi díky milým lidem projasnil den.
Po koncertě jsme jeli přes celou republiku domů. Dorazili jsme ve 23:30. Za neděli jsme najeli 500 km, Přemek by měl dostat metál.
Úterý, čtvrtek a sobotu, kdy jsme necestovali po památkách, jsme trávili na na hausbotu. Posekali trávu, zastřihli keře, založili bylinkovou zahrádku, opět se odkopalo i kus pahorku a už máme i místo na sušák.. ale o tom zase příště.
Všechny fotky z míst, co jsme navštívili najdete na mém Rajčeti zde
Všechny fotky na rajčeti jsem shlédla a na chvilku tak prošla dovolenou s vámi. I přes horší počasí a občas i náladu, doufám, že jste si dovču užili. Navštívili jste spoustu míst, to vám úplně závidím!:) A Přemek je opravdu Pan řidič, zvládl ujet opravdu hodně. Ten koncert vypadá suprově, taky bych na něj šla!:)
OdpovědětVymazatDocela náročná dovolená, ale určitě to stálo za to. Opravdu obdivuji chlapy, kteří většinou řídí, jak bravurně to zvládají. Más čeká za týden cesta Z Uherského Hradiště do Liberce a pak až do Holandska. Autem.
OdpovědětVymazat