Dnes je 1.ledna 2015 a vykročily jsme do dalšího roku. To mé vykročení je opět slzavé a v ustrnutí. Nevím proč se mi tohle děje prakticky každý rok, nemá to žádné logické a reálné vysvětlení....ale od včerejšího silvestrovského rána brečím a brečím...potichu, jen slzy tečou....
Ano, nemám ráda zimu...ale ještě večer 30.prosince mi bylo celkem dobře. Měla jsem v hlavě spoustu plánů...ted mám vygumováno. Nejsem schopná dělat nic
Ano, zase jsem o pár kil stloustla, otekly mi nohy, nemám zimní boty (protože prostě žádné neobuji), bolí mě zuby...přes svátky jsem sezobala 100 ibalginů, zase si tu připadám jak chycená v pasti....ale to všechno v různých podobách se mi děje celý rok. Nyní bych se, nejradši nebyla, nesnáším se, nejlíp usnout a už se nevzbudit.
Nevím, kam se vrtnout, prostě potřebuji klid....vím, že to časem přejde...většinou do půlky února jsem z toho venku. Jen ted mi to přijde nekonečná doba a jako velmi chabá útěcha, takže ji moc neberu. Nežiji, jen těžko přežívám...potřebuji jen obejmout a pevně držet. Vím, že pro mé okolí jsou tyhle mé stavy náročné a je mi to hrozně líto.
Celkově se to velmi těžko popisuje, ale vnímaví snad pochopí.
Potřebovala bych zázrak...bohužel zázraky se nedějí...
Tímto blog posouvám, tam kde původně měl být...psaní o pocitech o tom, co mi běží v mysli, v srdci a v duši. Děkuji za pochopení.
Ty moje velká sestřičko, posílám Ti velké své objetí a věř, že mé ruce jsou stále silné, jako byly, když jsem byla ještě malá ;-)
OdpovědětVymazat