Stezka korunami stromů (čtvrtek 28.8.2014)

Nadešel dlouho očekávaný den. Den na který jsem se těšila snad rok. Den, kdy navštívím stezku korunami stromů na Lipně.
Od rána sluníčko doslova pálilo a snad nám chtělo vynahradit pošmourné dny předchozí.
Takže jsme po snídani opět vyrazili po "tankodromu" mezi Českými Velenicemi a Novými Hrady, dál směr Kaplice. V Kaplici jsme se zdrželi, jednak jsme potřebovali nakoupit nějáký proviant, ale hlavně Přemek potřeboval olej do motorky. Pak už jsme uháněli směr Vyšší Brod a Lipno. Na každé odbočce jsem si říkala, tam bych se taky chtěla podívat, tam jsem dlouho nebyla...ostatně projížděli jsme kraj mně důvěrně známý, jen jsem tu prostě už nebyla x let.

Když jsme dorazili na to Lipno, tak tam doslova byla hlava na hlavě. Prostě lidi všude, kam se podíváš a to jsme teprve zaparkovali. Po krátkém rozhodování, jsem nás napřed nasměrovala do jídelny Pod lanovkou na oběd. Teprve pak jsme odstáli frontu na vstupenky a následně mnohem větší na lanovku. Sice napřed jsem myslela, že bysme šli pěšky, ale když jsem viděla ten kopec, tak jsem to okamžitě zavrhla.
Cestu lanovkou si nejvíc užíval Jiřík, kterému se vysloveně líbila. Mně každé zastavení lanovky zanechávalo nepříjemný pocit, protože jsme se vždy krásně pohoupali. A že ta lanovka zastavovala sakra často. Ochotně vám totiž obsluha zastaví, abyste mohli pohodlně vystoupit, nastoupit, naloží vám kočárek, kolo... Takže byt se přepravujete jen nějáký kilometr, tak než vás tam lanovka dopraví, tak to trvá celkem dlouho.

Po dopracování se nahoru ke stezce si odstojíte další frontu na lístek na tobogán, pokud se na něm chcete z hlavní věže svézt dolů. Když tuto peripetii ještě zdoláte, tak můžete vykročit vstříc korunám stromů.
Samotná stezka je velice dobře vymyšlená. I když na poměrně krátkém úseku zdoláváte vysoké převýšení, tak v podstatě to nijak nepocítíte. Jde se krásně, jakobysme šlapali po rovince.

Po cestě na odbočkách můžete zdolávat drobné překážky...zpestření hlavně pro děti.
Dominantou a hlavním magnetem je ovšem ústřední věž, odkud je opravdu nádherný výhled do krajiny.

Z věže pak bud můžete jít stejnou cestou zpět a nebo se sklouznout dolů tobogánem. Já s Jiříkem jsme šlapali pěšky zpět, Přemek se sklouznul. Tobogán je určitě velké lákadlo, ale téměř všichni lidi dole konstatovali, že jsou naklepaní jak řízky, z toho drncání.

Dolů na parkoviště jsme se pak opět svezli lanovkou.
Zde si neodpustím drobné zhodnocení. Pokud vám nevadí masy lidí a máte dostatek financí, tak se na stezku stromů směle vypravte. Upozornuji, že rozhodně to není levná záležitost. A já po jejím absolvování jsem konstatovala, že to bych šla raději na 3 zámky a měla z toho zážitků víc. Z mého pohledu je to taková lepší rozhledna. Prostě mně to celkově zklamalo, asi jsem čekala víc. Taky ty masy lidí a tlačenice ve frontách mně vyčerpali. A taky mně rozladilo to, že v podstatě kam lidská ruka od zábradlí stezky dosáhla, tak byli větve olámané, uštípané... Takže, ano splnila jsem si sen, moc jsem to chtěla vidět, ale k naplnění nedošlo. Příště raději zůstanu u mých hradů a zámků :-)...Ovšem zde musím poznamenat, že naopak našemu Jiříkovi (byť autistovi) se to líbilo moc a byl doslova nadšený.
Taky se nedá upřít to, že stezka korunami stromů je skvěle upravená, přizpůsobená a i cenově velmi příznivá pro vozíčkáře. To je asi to hlavní, co nakonec na tého "atrakci" ocenuji.
Protože podobný názor jako já měl i Přemek, tak i přes pokročilý čas, jsme se rozhodli "spravit si chut" a cestou zpátky do Velenic, jsme odbočili na poutní místo Dobrá Voda. Kde je nádherný chrám a pramen Dobré vody, kterou určitě všichni znáte. Chrám se zvenku opravuje a byl obehnaný lešením a sítěmi, ale byl otevřený, tak jsme si ho prohlédli aspon uvnitř.

Po prohlídce jsme pak už jeli do Velenic, kam jsme tentokrát dorazili opravdu pozdě a šli hned spát.

Více fotek ze stezky najdete zde.
Fotky z Dobré Vody najdete zde.