Michal

Dnes je zase to neblahé datum, které mě pronásleduje jako stín. Datum, kdy se zabil při autonehodě můj druhý manžel a otec mých dvou dětí...
Člověk by řekl, že 19 let je dost dlouhá doba, kdybych to už mohla mít v sobě zpracované...NENÍ... a myslím, že ta doba nebude nikdy dost dlouhá. Není dne, kdybych si na Michala nevzpomněla. Stále se v tom plácám. Posledních cca 6 let zase trochu víc.

*23.4.1973

+18.12.1999

Bohužel hmatatelných vzpomínek mám minimum. Nemám fotky, drobnosti, takové ty věci, co člověk schovává jako vzpomínku... Ano mám dvě úžasné děti ♥ A vím, jak moc, moc Mišce ten táta, po kterém zdědila lásku k hudbě a taneční talent, chybí...ano v ní mi Michal žije dál a vím, že by na ni byl pyšný.

Zase po roce...už 26 let

Zase po roce....
Dnes je tomu 26 let, kdy se odpoledne ve 15:00 narodila Zdenička. Holčičku, kterou jsem 31 týdnů nosila pod srdcem, ale nezažila ani ten první nádech.

Nebyla nám souzena...

Ale kousek mého srdce patří i jí.

 

Jde se vám životem lehce?

 *****

Kolik asi váží váš život?
Přestavte si chvilku, že nesete batůžek a jak vás tlačí popruhy do ramenou.
Cítíte?
Teď si do něho zabalte všechno, co ve svém životě máte.
Začněte drobnostmi...
Věcmi z poliček a šuplíků, drobnůstkami, které sbíráte.

Zkuste, jak batůžek těžkne.

Pak přidejte větší věci...

Oblečení, zařízení ze stolu, lampy, povlečení, televizi...

Už bude dost těžký.

Ted větší věci.

Pohovku, postel, stůl...všechno do něj nacpěte.

Auto?...Dejte ho tam!
Domov...ať už je to garsonka nebo velký dům.

Všechno klidně do toho svého batohu pěkně nacpěte a zkuste se projít.

Moc to nejde, co?

A tohle my všichni děláme každý den. Zatěžujeme se tak, že už se nemůžeme ani hnout.
A věřte mi...Pohyb je život!
Já vám ten váš batůžek podpálím...

Co chcete zachránit? Fotky?

Fotky jsou pro toho, kdo si nic nepamatuje. Dejte si Gingo a nechte je shořet.

Klidně nechte shořet všechno a představte si, jak se zítra vzbudíte bez ničeho.

Docela milá představa, co?

 Z filmu LÍTÁM V TOM.....k zamyšlení

Minipříběh

Rozhodla jsem se, že ten blog zase trochu probudím k životu. Za to nakopnutí mohu poděkovat své dcerce, jejímu kamarádovi a hlavně fotkám, které spolu fotí. Fotky jsou vždy tři na jedno téma a jakmile je vypustí do světa, tak má fantazie zplodí příběh. Zde máte ten první. Abyste byly v obraze, asi bych ještě měla doplnit, že dcera dělá GOGO tanečnici.

***

Dneska je slunný den a u vody je tak krásně. Je tu ticho, pohoda a ta vodní hladina mě uklidnuje. Krásně se tu odpočívá. Člověk zapomene na všechny starosti.

Kruci, kolik je těch hodin? A kam se schovalo sluníčko? Hlavu si mohu vykroutit, ale nikde ho nevidím. 

Ty bláho, už jsem měla být v práci! No nic, tak si zatancuji aspoň tady. Tyč nebo větev, úspěch budu mít stejně.

***

foto: Muf

úprava fotek: Noemi

Příběh: Danfi

Publikováno s laskavým svolením mé dcery.