Rakousko (pondělí 25.8.2014)

Ráno nebylo zrovna nejvlídněji a hlavně spali jsme dlouho a Přemkovi se nechtělo vstávat. Během dopoledne se vyčasilo, takže jsme vyjeli směr Rakousko.
Projeli jsme Gmundem a zaparkovali v blízkosti naturparku Blockheide. Je to v podstatě geologické muzeum pod širým nebem. Ukazuje geologický vývoj a skladbu území na sever od Dunaje. Mezi přirozenými obřími granitovými bloky se nachází výstava upravených i neupravených žulových bloků a různých částí okolního území. Vybrat si můžete z několika barevně označených tras. Nejdelší má asi 6 km, nejkratší 2,7 km. My šli právě po té nejkratší fialové, Teufelsbett (Ďáblova postel).

 Byla to naprosto pohodová a fyzicky nenáročná procházka se zastávkou na rozhledně. Na rozhlednu  a malé geologické muzeum pod rozhlednou se dostanete za 3 euro. Pod rozhlednou je také infocentrum a obchůdek, kde se v pohodě domluvíte i česky.

 Hubertova kaple

 Geologické muzeum pod širým nebem. Popisky na tabulích jsou v němčině, angličtině i češtině.

U 15. poledníku. Na průchod 15. poledníku je město Gmund náležitě hrdé a upozornění na něj najdete na spoutě místech.

Celou fialovou trasu jsme šli v protisměru...prostě vždy musíme mít něco jinak :-D

Na kraji naturparku stojí dům, kde žil sochař Carl Hermann.

Více fotek z naturparku najdete zde.

My se na parkovišti nasvačili a vyjeli směr Heidenreichstein. Na kraji Gmundu jsme se ještě zastavili u 15. poledníku

Pak už jsme ujháněli dál. Na Heidenreichstein byla poměrně velká objíždka, takže jsme se hezky projeli.
Vodní hrad v Heidenreichsteinu je největší vodní hrad v Rakousku a je nepřehlédnutelný, už když se blížíte k městu.

Takový obr hrad uprostřed města.

Část hradu je přístupná veřejnosti. Vstupné je poměrně vysoké, ale kdybych rozumněla německy, tak bych ho i obětovala. Druhá část hradu je trvale obývaná rodinou Kinských a v další části mají Kinští kanceláře pro lesní a rybniční správu.

Pak jsme ještě prošli město. Chtěla jsem se kouknout do kostela, ale byl tak smutečný obřad, tak jsme dovnitř nešli.

Na kraji města jsme se ještě zastavili u evangelického kotela.

Více fotek najdete zde.
Pak už jsme ser vraceli do Velenic. Ještě jsme ve Velenicích nakoupili a u Leonky nás čekala super bramboračka.

Přidám pár poznatků:
Procházka naturparkem byla skvělá, rozhodně mohu doporučit všem i méně zdatným, starým či handicapovaným lidem. V celém parku je spousta laviček a odpočívadel prakticky na každém kroku. Ostatně jsem si všimla, že sposta laviček je v každém rakouském městě...často i naprosto nesmyslných místech. Co mně v naturparku ještě zaujalo bylo řešení odpadkových košů, vůbec nerušily prostředí. Taky je obdivuhodné, jak Rakušáci v podstatě z ničeho a z pár kamenů dokáží vybudovat přírodní park.