Čekání na déšť

dnes celý den byl ryze pracovní. Vzhledem k tomu, že jsem opět šla spát kolem třetí hodiny ranní a vstávala v šest, tak to docela šlo. Hned ráno jsem se pustila do opět do třídění korálků (stále to nemá konce) a výroby náušnic. Mezitím jsem si psala s naší Miškou. Na oběd jsem uvařila fazolku.
Odpoledne jsem chtěla s Jiříkem jít do Broumova, ale pořád bouřilo, tak jsem měla strach, že zmoknem. Přemek jel ráno do práce na motorce a fakt se mi nechtělo zmoknout cestou domů v sajdě. Takže jsme byli doma. Ale nakonec nespadla ani kapka.
Krájela jsem natě do mrazáku a pak uklidila vrchní byt. Teda ne, že by tam měl Jiřík nepořádek, on po sobě vše pečlivě uklízí, ale taková bězná údržba je přece jenom občas potřeba.
Něják jsem se ani nedostala k tomu dneska něco vyfotit. Tak jsem dám jednu starší, ale pro dnešní den, celkem tématickou fotku pomníku obětem 1. světové války na vojenském hřbitově v Martínkovicích.

Vojenský hřbitov vznikl ze zajateckého tábora zřízeného roku 1915. V táboře bylo na 30 tisíc válečných zajatců, převážně Rusů, Italů a Srbů. Kvůli špatným hygienickým podmínkám se táborem šířily epidemie a pro ty, kteří jim podlehli, byly zřizovány hromadné hroby.
Určitě je to zajímavé a bohužel celkem zapomenuté místo. Tak aspon takto, když dnes je těch 100 let od začátku první světové války.

Celý den bylo děsné dusno, takže jsem během dne stále máchala nohy ve studené vodě, protože je mám děsně oteklé. Prostě blbý tlak a moc si přeji a čekám ten déšt. a zatím stále nic...20:20 hod.