Tvoření je můj život

Dneska konečně nepršelo a bylo hezky. Ořezala jsem petržel, pažitku a mátu. Dopoledne jsem opět motala kytičky na věneček, který jsem slíbila dcerce na focení. Nemusela jsem nevařit, tak mi to šlo hezky od ruky. Pokud se zadaří, tak zítra bude hotový a pocestuje do Náchoda.
Protože opravdu, po dlouhé době bylo u nás krásně, tak jsme se odpoledne s Jirkou vydali do Broumova na zmrzlinu a do lékárny. Jirka má už pár dní takový hnusný záhadný kašel, snad alergii. Rozkašle se tak 5x za den, ale děsně, bere ho úplně záchvat. Jinak mu nic není, ani teplota, ani není spavý, je veselý a v pohodě, jen má červené oči. Tak uvidíme, snad mu kapky a prášky na alergii zaberou.
Kromě zmrzliny jsem si koupila v Penny 3 obr velké čokolády, protože je měly ve slevě a já mám nějáký čokoládový absťák. A samozřejmě v galanterce, aspon 5 pytlíčků s korálky. Je to úplná droga. Korálků mám doma tolik, že bych si mohla otevřít sama obchod, ale prostě nedá mi to.
Dneska jsem dostala od Jitky, kamarádky ze Zbiroha, krabici od banánu plnou přadýnek a klubíček. Prostě vlněný poklad.

Udělala mi velikou radost. Asi budu muset oprášit jehlice a začít plést nebo vymyslet něco jiného. Určitě se podělím s Leonkou, nejstarší dcerou, která je taky taková motalka.
Jsem hrozně ráda, že mám vlastně všechny děti tvořící a snažím se je v tom podporovat. Jsem ráda, že mám tvořivého a moc šikovného partnera. A jsem moc ráda, že mám tolik tvořivých přátel. V jejich společnosti, byť virtuální, je mi moc dobře. Já sama bych bez tvoření nemohla žít. Prostě tvoření je můj život...doslova.

Dneska mi přišly z Votočvohoz, od Renaty Alvarez, krásné sandálky k těm tuniským šatům. Tak někdy, až nebude o čem psát se pochlubím.
Večer jsme si udělali s Přemkem ohýnek a opekli špekáčky mňam.