Chčije a chčije

Dneska jsem se vzbudila do slunečného dne. Podle horoskopu jsem měla oplývat energií, tak co víc si přát. Ráno jsem uklidila horní byt, sebrala prádlo. Pak udělala na svačinu okurkový salát se zakysanou smetanou a podmáslím. Na oběd upekla sekanou a uvařené brambory bohatě posypala čerstvou pažitkou.
Po poledni jsem věděla, že už to s tím slunečnem nebude tak žhavé, což se brzy potvrdilo, protože u nás stále chčije a chčije.

Co dělati když prší? U mně jasná volba...korálkuji :-)

Přivádí mně to ještě k jednomu zamyšlení, poslední dobou se mně hodně lídí ptá, zda čtu, co čtu, radí mi co číst atd.
Přiznám se bez mučení NEČTU. Poslední 3 - 4 roky jsem nepřečetla jedinou knížku, když teda nepočítám nějáké návody na tvoření. Občas si přečtu nějáký časopis, většinou Epochu.
Proč nečtu? Toť otázka.
V dětství ze mně byli rodiče zoufalí, protože jsem nebyla schopná přečíst jedinou knížku. Ve třetí třídě jsem dostala pod stromeček Děti z Bullerbynu. Ano, byla to první a jediná knížka, co mně chytla a já ji přes půlroku četla stále dokola. Někdy během 4. třídy mi tatka nabídl první foglarovku Hoši od Bobří řeky a já byla lapena. Foglarovky jsem četla jedním dechem a konečně mě čtení chytlo.
V dopělosti jsem pak opět polevila a většinou četla jen když mi bylo ouvej. Opět jsem měla pár vybraných knih, které jsem točila a četla stále dokola...Když v ráji pršelo, Král krysa, Nežádoucí, Nenávidím a miluji, Matka Davida S. narozeného 3. července 1959...
A nyní opět nečtu, raději sedím na internetu a píši si s lidma. Tak hrozně moc mi chybí lidi, kdybych ještě místo toho četla, tak bych už byla úplně ztracená bez kontaktu s okolím.

Přišly mi dneska krásné tuniské šaty od paní z Votočvohoz, ale o tom zase příště :-)