Když se Jirka převlíkal, tak jsem se doslova lekla. Od pasu dolů, byl samý pupen. Pár pupenů jsem měla i já a Přemek Postihla nás Švabínská drbavka, což nám potvrdila i Květka. Je to děs, hrozně to svědí. Nikde jinde jsem se s touhle mrchou nesetkala jen tady na Švábíně.
Květka i s malou Elen se stavila kolem poledne pro korálkovou kytičku.
Pak se přišli rozloučit Jana a Láďa s Přemkem. Přemek zatížil sajdu petkama s vodou, sbalil věci, my si tu s Jiříkem nechali jen to nejnutnější. A jeli jsme dolů do Zbiroha k Jitce. Tam Přemek naložil krabici s látkama a malý dětský stav, dal si kafe a jel. Zase to bylo takové, jak když mi někdo trhá srdce na dvě půlky. Nejradši bych jela s ním, ale zároven jsem moc chtěla zůstat ve Zbiroze. Asi se tohodle pocitu nikdy nezbavím.Ale ted jsem ještě s Jiříkem zůstala u Jitky, takže chmury byly zažehnány.
Když jsme pak šli nahoru na Švábín, tak jsme si s Jirkou koupili do jedné ruky zmrzlinu, do druhé ledovou tříšť, protože bylo stále takové horko, že bysme ten kopec, asi jinak nevydýchali.
Na zahrádce jsme pak lenošili. Jiřík šel brzo spát. Dny předtím chodil spát dost pozdě a potřeboval to dohnat.
Já seděla venku skoro do tří do rána, nemohla jsem usnout, asi ten úplněk.
Když jsem konečně zabrala, tak mně vzbudil vítr a kanonáda jablek na střechu chatičky. Začalo pršet.
Žádné komentáře:
Okomentovat