Ještě jsme si šli na úřad pro kartičku vozíčku na auto. Tam jsme byli úspěšnější. Sice jsme museli nechat Jiříka vyfotit, ale kartu nám udělali na počkání.
Pak jsme si v Rokycanech ještě koupili svačinu a další plán byl hrad Krakovec.
Cesta nebyla tak jednoduchá, jelikož nám málem došel benzín. Takže jsem pohotově našla nejbližší benzínku na mapě, kterou jsme v reálu museli v Kožlanech trochu hledat, ale nebezpečí, že někde v Křivoklátských lesích skončíme na suchu, bylo zažehnáno.
Najít hrad Krakovec, taky nebylo jen tak, protože světe div se, ale nikde na k němu není žádná směrovka, prostě utajený hrad. Teda spíše zřícenina.
Hrad Krakovec je krásně přístupný, od parkoviště jdete po rovině, nelezete do žádného hrbu. Na hradě panoval čilý stavební a svatební ruch. Takže se člověk nedostane úplně všude, ale kdo má rád zříceniny, tak si přijde na své i tak.
U pokladny jsme místo průvodce, dostali zajímavé čtení o Krakovci a kdysi to musel být poměrně významný hrad.
Na tomto hradě se taky natáčela jedna známá pohádka, Jestlipak víte jaká? Dám vám malou nápovědu :-)
Po prohlídce, jsme si zašli na oběd do hostince poblíž hradu. Po jídle, jsme jeli zpátky do Zbiroha. Po cestě jsem se kochala zdejší krásnou krajinou, kolem Zvíkovce, kde to mám moc ráda.
Ve Zbiroze jsme navštívili Jitku, moc jsem se na ni těšila.
Zde taky padlo definitivní slovo, že v neděli pojede domů jen Přemek a já tu ještě zůstanu. Jitka mi totiž nachystala plnou bednu látek na šití a tvoření. Takže, když jsme si ujasnili, která bedna to je, Jitka mně totiž napřed chtěla podarovat plnou krabicí Jakubovo výkresů :-D, tak bylo rozhodnuto, že místo mně pojede v neděli v sajdě krabice.
U Jitky jsme se zasekli, ono toho bylo moc k povídání, tak na Švábín jsme dorazili, až před 19.hodinou. Na večeři jsme si opekli buřty a pak přišli na ohýnek i Jana, Láda, Eliška, Vendy, ládova ségra Jitka. Zase se hrálo a zpívalo a Kristýnka se přestala stydět :-) Prostě kytara si ji získala, ostatně ne jen ji.
Žádné komentáře:
Okomentovat